Základní a Střední škola CoLibri

Zakladatelé školy CoLibri mají jasno v tom proč a co dělají a to je na fungování školy znát. Všichni průvodci, které jsem měla také možnost zažít, přistupují k dětem uvolněně, hravě, tvořivě, s respektem, důvěrou i pevností. Také se mi líbí, že dva ze čtyř průvodců jsou muži, to vidím jako velké plus. Moc se mi líbila i budova, kde škola sídlí spolu s vybavením a zařízením interiéru i pohádková zahrada.

Líbí se mi nabídka různých aktivit a možnost, že si můžu vybrat, jestli se chci učit nebo si hrát s kamarády.

CoLibri jsme navštívili už jako příznivci svobodného vzdělávání a naše očekávání rozhodně nezklamalo. Bylo nám ve škole moc příjemně. Prostředí školy je krásné, atmosféra i dynamika vztahů výborná, potenciál, jak školy samotné, tak lidi v ní bezpochyby veliký. A hlavně možnost zažít, jak probíhá školní sněm pro nás byl skutečný zážitek. Kéž by v takovém respektu, moudrosti a naslouchání probíhalo více lidských interakcí. Děkujeme! 

Chodit do školy je jako oslava.

Ve škole se cítím moc dobře. Líbí se mi, že je tady svoboda a nikdo na mě nenaléhá, co mám dělat. Je pro mě důležité, že o pravidlech školy rozhodujeme všichni společně.

Strávila jsem ve škole celý jeden den a byla to moc příjemná zkušenost. Atmosféra byla velmi přátelská, děti v pohodě a dospěláci usměvaví a sdílní :-). Taky jsem zažila sněm, kdy se děti a dospělí domlouvali, jak řešit určité věci důležité pro celou školu. Bylo to rozhodně velmi inspirativní. Zkusím některé nápady představit u nás ve vesnické malotřídce 🙂

Jsem ráda, že se tady o všem hlasuje a že tady děti udrží tajemství a neříkají, že "s tebou nebudu kamarádit, protože se mi nelíbí tvoje oblečení”.

S Kolibříky, jak je psáno u vchodu, jsem strávil jedno páteční lednové dopoledne. Oslovilo mne prostředí a atmosféra kláštera, síla osobností průvodců, sebevědomí dětí a hlavně to "plynutí". Nejdříve jsem pořád na "něco" čekal, "kdy už"... pak mi došlo, že už "TO" dávno plyne. Měl jsem také možnost nabídnout dětem cirkusovou dílnu a překvapilo mne, jak krásně pro-sociální tahle skupina byla. Díky za zkušenost, vše příhodné…

Z návštěvy v CoLibri si odnáším hřejivý pocit, který doprovází radost z toho, že nás je víc. Od první chvíle jsem se u vás cítila moc příjemně, z vaší komunity ke mně putovala symbióza a klid, partnerství a rovnost, radost z bytí ve škole a otevřenost. Nepobyla jsem tam příliš dlouho, i přes to ale můžu s klidem a vnitřní jistotou říct, že mám pocit, že je CoLibri tím místem, které se stará a pečuje o svou komunitu a vytváří prostor pro sebeřízené vzdělávání. Díky za možnost být na chvíli mezi vámi a vidět, jak rostete spolu a zároveň každý svým vlastním směrem a tempem.

Škola CoLibri na mě působila velmi uvolněně a příjemně, je vidět že zde panuje přátelská a inspirativní atmosféra, kde může vznikat plno nových nápadů. Průvodci jsou dětem nejen učiteli, ale hlavně skvělými parťáky. Dovedu si představit, že jako dítě bych podobnou školu navštěvovala s velkou radostí.  

I barely have words to describe my experience in CoLibri school. I am just grateful and have learning ideas for my future projects. Since the first day, I felt warm, supported, and cared for. I had the freedom to prepare activities,  join workshops, attend team meetings, and visit the gatherings with the families or with other free democratic schools. I tried to be as much as I could with the kids playing, supporting, and talking to them. And even if we couldn’t speak the same language, the connections were created. I want to stay in touch to see how this great and exciting project will grow. 

Jsem moc rád, že jsem mohl navštívit školu CoLibri, byť jen krátce, ale i to stačí, abych si všiml, že se tu děti cítí dobře. To se pozná tak, že jakmile se objevíte, začnou se vyptávat, kdo jste a proč přicházíte. Vědí, že jsou ve svém prostoru a vy jste cizinec. Děti tu nemají z dospělých bázeň, s jakou se často setkávám v běžných školách, jsou si vědomé, že zdejší místnosti a chodby jsou otevřené dokořán zvědavosti a normálnímu povídání dvou lidí, z nichž jeden si potřebuje odskočit, než se zase za chvíli vrátí, aby něco povídal a druhý je na cestě do kuchyně, kde si s pomocí malé stoličky sám připraví kakao.